Mladí ležáci-staří žebráci

Mladí ležáci - staří žebráci

Kdyby se dnes dostavil na pracovní úřad mladý muž prohlašoval, že hodlá být kvalifikovaným ležákem, patrně by byl oslyšen. Bylo by mu doporučeno kominictví, pokrývačství nebo jiné opomíjené řemeslo. Ale ležáctví naproti tomu bývalo důležité povolání. V dobách, kdy ještě existovala vězení pro dlužníky, mohl pán, tonoucí v dluzích, poslat místo sebe náhradníka, takzvaného ležáka. Zmíněného občana byl nucen živit, napájet a šatit až do chvíle, kdy se mu podařilo vybřednout z dluhů. Ležáci byli velmi nároční. Odleželé dny si dali bohatě zaplatit a potrpěli si na vynikající kuchyni. Často hodovali na účet dlužníků v místní hospodě a rozmnožovali jeho útrapy. Není divu, že odvykli poctivé práci a v stáří se z nich stávali nebozí žebráci.

Dnes je tomu podstatně jinak. Ani ti největší ležáci se nemusí bát černé budoucnosti. Dočkají-li se ve zdraví důchodu, nebudou chodit žebrotou, ale maximálně na melouchy.